U této komorní kostky Jana Štohanzla je nejsilnější především pocit hloubky a vrstvení. Člověk nemá pocit, že se dívá na malou skleněnou plastiku, ale spíš na detail přírodního procesu zachycený uvnitř optického skla.

Na první pohled působí kostka velmi čistě a minimalisticky. Přesná geometrická forma, dokonale hladké plochy a optická čistota skla vytvářejí dojem klidného objektu bez zbytečných efektů. No právě uvnitř této přesné formy vzniká mimořádně živý a dynamický prostor.

Horní část plastiky tvoří vrstvená modrá hmota, která připomíná vodní hladinu, mraky nebo proudící energii. Jednotlivé vrstvy se přes sebe jemně přelévají, zahušťují a zase rozvolňují. Pod nimi se objevují tenké vertikální linie zakončené drobnými kulovitými kapkami, které působí téměř jako déšť, kondenzace nebo organické struktury vyrůstající směrem dolů.

Právě tenhle převrácený pocit růstu je na celé plastice fascinující. Na rozdíl od některých jiných Štohanzlových kostek zde struktura nepůsobí, jako by vyrůstala vzhůru, ale naopak. Máte pocit, že hmota pomalu klesá, rozpouští se nebo přechází z jedné formy do druhé. Objekt tak získává mnohem dramatičtější a hlubší charakter.

To je pro autorské sklo Jana Štohanzla typické. Dokáže pracovat s geometrií velmi přesně, ale zároveň do ní vložit pocit živého procesu, který se nikdy úplně nezastaví. Dílo díky tomu nepůsobí staticky ani chladně. Má v sobě jemné napětí a pohyb.

Velkou roli zde hraje i monochromatická modrá barevnost. Právě díky ní plastika působí velmi koncentrovaně a čistě. Modrá zde není jen dekorativní barvou. Vytváří pocit hloubky, klidu a prostoru. V některých místech je téměř průsvitná, jinde se zahušťuje do sytějších vrstev. Celek díky tomu působí velmi živě.

Díky optickému sklu vzniká dojem, že jednotlivé vrstvy a jemné linie nejsou uzavřené v materiálu, ale téměř volně levitují uvnitř prostoru. Světlo prochází skrz objekt, láme se na broušených hranách a vytváří další optické vrstvy, odlesky a proměny. V některých úhlech působí kostka mnohem hlubší, než ve skutečnosti je.

Každé světlo a každý úhel pohledu zvýrazní jinou část plastiky. Jednou více vystoupí vrstvená horní hmota, jindy jemné kapky a vertikální linie.

Technika zpracování je přitom mimořádně náročná. Jde o tavené optické sklo, které vzniká ve formě při vysokých teplotách. Barevné vrstvy i jemné struktury uvnitř objektu nejsou přidané dodatečně. Jsou součástí samotného procesu tavení, kdy se jednotlivé části propojují do jednoho kompaktního celku.

Po samotném tavení následuje velmi dlouhý proces chlazení, který musí být přesně kontrolovaný. U optického skla je každé vnitřní napětí obrovským rizikem. Jakákoliv chyba může způsobit prasknutí nebo deformaci objektu. Následně přichází velmi precizní ruční broušení a leštění, které dávají kostce její finální podobu – dokonale hladké plochy, ostré hrany a mimořádnou optickou čistotu.

Díky této technické preciznosti může plastika tak intenzivně pracovat s prostorem a světlem.

Přestože jde o velmi malý objekt, nepůsobí drobně ani nenápadně. Má v sobě zvláštní koncentraci energie, detailu a hloubky. Jan Štohanzl zde dokáže na minimálním formátu vytvořit pocit prostoru, který běžně nacházíme u mnohem větších autorských skleněných plastik.

Pro budoucího majitele má tato kostka velmi specifický efekt. Nepůsobí prvoplánově dekorativně. Spíš funguje jako objekt, který člověka přitahuje opakovaně. Čím déle se na něj díváte, tím více detailů objevujete. Právě schopnost znovu a znovu přitahovat pohled je jedním z důvodů, proč si kvalitní české autorské sklo drží tak výjimečné postavení mezi sběrateli i milovníky designu.

Velmi důležité je i umístění. Ideální je přirozené denní světlo nebo jemné bodové osvětlení, které umožní plně vyniknout optickým vlastnostem skla. Právě tehdy se nejvíce projeví hloubka objektu, proměnlivost vrstev i jemné detaily uvnitř plastiky.

Jde o dílo, které nejen citlivě dotváří atmosféru interiéru, ale zároveň představuje i velmi zajímavý sběratelský objekt. Autorské optické sklo Jana Štohanzla je vyhledávané pro svou technickou preciznost, čistotu formy a schopnost pracovat se světlem a vnitřním prostorem způsobem, který je pro české studiové sklo mimořádně charakteristický.