U této komorní plastiky Jana Štohanzla je mimořádně silné především to, jak přirozeně propojuje přesnou geometrickou formu s pocitem živého organického pohybu. Nejen díky barevnosti, ale hlavně díky tomu, jak pracuje se světlem, hloubkou a vnitřní strukturou.

Na první pohled vidíme čistou kostku z optického skla. Dokonale hladké stěny, přesné hrany a minimalistická forma vytvářejí dojem klidného a stabilního objektu. Jenže uvnitř této přesné geometrie vzniká mnohem živější svět.

Ve spodní části se vrství hluboké modré tóny, které připomínají vodní hladinu, sediment nebo krajinu viděnou z výšky. Z těchto vrstev vyrůstají jemné vertikální linie zakončené drobnými kulovitými kapkami. Celek působí téměř jako mikroskopický organismus nebo zachycený přírodní proces.

Objekt nepůsobí technicky ani chladně, ale má v sobě zvláštní lehkost a klidnou energii. Člověk má pocit, že sleduje něco živého, co se uvnitř skla stále pomalu proměňuje. Některé linie působí křehce a jemně, jiné pevněji. Každá má vlastní rytmus. Díky tomu Kostka 5 nikdy nepůsobí mechanicky nebo opakovaně.

Velkou roli zde hraje i barevnost. Kombinace sytě modré a jemně růžového tónu vytváří velmi harmonický kontrast. Modrá přináší hloubku, stabilitu a koncentraci. Růžová hmota kolem ní prostor změkčuje a otevírá. Celek díky tomu působí elegantně, vzdušně a velmi současně.

Díky optickému sklu vzniká dojem, že jednotlivé vrstvy a jemné struktury nejsou uzavřené uvnitř materiálu, ale téměř volně levitují v prostoru. Světlo prochází skrz objekt, láme se na broušených hranách a vytváří další optické vrstvy, odlesky a proměny. V některých úhlech působí kostka téměř hlubší, než ve skutečnosti je.

Každé světlo, každý úhel pohledu a každé umístění odhaluje trochu jiný charakter objektu. Jednou více vystoupí modré vrstvy ve spodní části, jindy jemné růžové tónování nebo drobné kapky na koncích linií. Člověk tak postupně objevuje další detaily a souvislosti.

Technika zpracování je přitom mimořádně náročná. Jde o autorské tavené optické sklo, které vzniká ve formě při vysokých teplotách. Barevné vrstvy i jemné vnitřní struktury nejsou vložené dodatečně. Jsou součástí samotného procesu tavení, kdy se jednotlivé části propojují do jednoho kompaktního celku.

Po samotném tavení následuje velmi dlouhý proces chlazení, který musí být přesně kontrolovaný. U optického skla je každé vnitřní napětí obrovským rizikem. Jakákoliv chyba může způsobit prasknutí nebo deformaci celého objektu. Následně přichází ruční broušení a leštění, které dávají plastice její finální podobu – dokonale hladké plochy a ostré hrany s mimořádnou optickou čistotu.

Právě díky této preciznosti může skleněná plastika tak intenzivně pracovat se světlem a prostorem. Přestože jde o malý objekt, nepůsobí drobně ani nenápadně. Má v sobě zvláštní koncentraci energie a detailu. Jan Štohanzl zde dokáže na minimálním formátu vytvořit pocit hloubky a prostoru, který běžně nacházíme u mnohem větších autorských skleněných plastik.

Pro budoucího majitele má tato kostka velmi specifický efekt. Nepůsobí prvoplánově dekorativně. Spíš funguje jako objekt, který člověka přitahuje opakovaně. Čím déle se na něj díváte, tím více detailů objevujete. A právě tahle schopnost udržet pozornost je jedním z důvodů, proč mají kvalitní díla českého autorského skla tak silné místo mezi sběrateli i milovníky designu.

Velmi důležité je i umístění. Ideální je přirozené denní světlo nebo jemné bodové osvětlení, které umožní plně vyniknout optickým vlastnostem skla. Právě tehdy se nejvíce projeví hloubka objektu, proměnlivost barev a jemné detaily uvnitř plastiky.

Jde o dílo, které nejen citlivě dotváří atmosféru interiéru, ale zároveň představuje i velmi zajímavý sběratelský objekt. Autorské sklo Jana Štohanzla je vyhledávané pro svou technickou preciznost, čistotu formy a schopnost pracovat s prostorem a světlem způsobem, který je pro české studiové sklo mimořádně charakteristický.

Tahle kostka tak není jen malou skleněnou plastikou. Je to koncentrovaný svět světla, barvy a organického pohybu uzavřený v dokonale přesné geometrické formě.