Popis
Bohumil Eliáš ml., Únik rozmarům, 2023
Únik rozmarům je komorní obraz Bohumila Eliáše ml., v němž se přesně vystavěná geometrie střetává s výraznou iluzí pohybu a nestability. Dominantní bílý geometrický útvar připomíná krychli, architektonický objem nebo prostorovou konstrukci zachycenou ve chvíli, kdy se odchyluje od své osy. Dílo pracuje s kontrastem mezi řádem a vychýlením, mezi přesným systémem a momentem, kdy se tento systém zdánlivě začíná hroutit nebo unikat vlastní logice.
Na první pohled působí nejvýrazněji centrální bílý objekt. Jeho konstrukce je tvořena jemnými liniemi, které naznačují prostorovou hloubku a jednotlivé plochy. Objekt se však nechová jako stabilní geometrické těleso. Je nakloněný, jakoby v pohybu, a právě toto vychýlení vytváří hlavní napětí celé kompozice.
Název Únik rozmarům zde funguje velmi sugestivně. „Únik“ může odkazovat k pohybu, odklonu nebo snaze vymanit se z předem daného systému. „Rozmary“ pak mohou být chápány jako nepředvídatelnost, změna nebo síla, která narušuje pevný řád. Obraz proto nepůsobí pouze jako geometrická studie, ale i jako metafora nestability a proměnlivosti.
Základní prostor kompozice vytváří černé pole, do něhož je bílý geometrický útvar zasazen. Černá zde funguje jako hluboké pozadí, které zvýrazňuje jeho siluetu a vytváří silný kontrast. Díky tomu objekt působí téměř jako samostatná hmota zavěšená v prostoru.
Velmi důležitou roli hraje také spodní část obrazu. Červené horizontální linie vytvářejí jakousi základnu nebo rovinu, vůči níž se centrální útvar naklání. Právě tento vztah je zásadní pro pocit nestability. Máme dojem, že objekt ještě stojí, ale současně už tuto stabilitu ztrácí.
Tento moment je zajímavý také z hlediska sochařského uvažování Bohumila Eliáše ml. I když jde o obraz, autor pracuje s objemem, těžištěm a rovnováhou podobně jako u plastiky. Divák nevnímá jen linie na ploše, ale téměř fyzicky registruje hmotnost a pohyb centrálního objektu.
Levá část kompozice je doplněna úzkým pruhem připomínajícím mapu, technický plán nebo soustavu orientačních značek. Jemná kresba, čísla a fragmenty linií vytvářejí další vrstvu významu. Tento prvek může být čten jako systém, orientace nebo snaha přesně vymezit prostor.
V kontrastu k tomu působí centrální objekt téměř neposlušně. Přestože je jeho struktura přesná a racionální, jeho poloha tento řád zpochybňuje. Právě zde vzniká základní konflikt díla – konstrukce je pevná, ale její situace nikoli.
Spodní světlá plocha přináší další změnu. Je klidnější, otevřenější a doplněná reliéfně působícím fragmentem, jehož struktura kontrastuje s přesností geometrického objektu. Tento materiálový detail vnáší do obrazu hmatovou kvalitu a narušuje jinak velmi čistou lineární kompozici.
Dílo tak pracuje s několika různými typy struktury současně. Geometrická kresba, černá plocha, mapový fragment, horizontální linie i reliéfní prvek mají každý jiný charakter. Přesto jsou propojeny do jednoho přesně vyváženého celku.
Velmi zajímavý je i vztah mezi prázdným prostorem a hlavním motivem. Centrální objekt zabírá výraznou část obrazu, ale kolem něj zůstává dostatek černé plochy, která mu umožňuje „dýchat“. Díky tomu se jeho naklonění a pohyb ještě více zdůrazňují.
Barevnost je opět velmi střídmá. Bílá, černá, šedá a béžová tvoří základ, zatímco červené linie fungují jako jemný, ale důležitý akcent. Právě díky této redukci působí každý prvek velmi přesně a nic v obraze nepůsobí náhodně.
V interiéru může Únik rozmarům fungovat jako velmi kultivovaný solitér. Formát 50 × 50 cm je vhodný do menšího i většího prostoru a díky neutrální barevnosti se obraz snadno propojí s moderní architekturou, dřevem, betonem nebo kovem.
Jeho síla spočívá především v kompozici a myšlence, nikoli v dekorativní barevnosti. Právě proto může dobře fungovat v pracovně, reprezentativním interiéru nebo sbírce zaměřené na současnou tvorbu, kde vynikne jeho konstruktivní a konceptuální charakter.
Pro sběratele je důležitá datace roku 2023. Dílo ukazuje Bohumila Eliáše ml. v období, kdy velmi přesvědčivě propojuje malířské a sochařské uvažování. Geometrie, konstrukce, rovnováha a prostor zde fungují podobně jako v jeho trojrozměrných objektech, pouze převedené do obrazové plochy.
V kontextu výstavy Dvě cesty jednoho jména Únik rozmarům dobře ukazuje samostatnost autorova výtvarného jazyka. Přestože pracuje s tématy prostoru a konstrukce, která se objevují i v tvorbě jeho otce, dochází k nim vlastním způsobem – prostřednictvím redukce, přesné geometrie a sochařského vnímání objemu.
Síla obrazu spočívá právě v tomto napětí mezi stabilitou a pohybem. Únik rozmarům zachycuje okamžik, kdy se pevně vystavěný systém odchýlí od své rovnováhy, ale ještě se zcela nerozpadne. Právě tento moment nejistoty dává dílu jeho energii a otevřenost.
Více o autorovi >>> zde <<<
