Na první pohled působí tato skleněná kostka až překvapivě klidně. Precizně vybroušený kubický tvar. Dokonale čisté hrany. Optická čistota, která nechává vyniknout samotnému prostoru uvnitř objektu. Jenže přesně v okamžiku, kdy se člověk zastaví a začne se dívat déle než několik vteřin, začne se před ním otevírat úplně jiný svět.

Právě v tom spočívá síla tvorby Jana Štohanzla. Jeho autorské sklo nikdy nefunguje jen jako dekorativní objekt. Nejde o prvoplánový efekt ani o rychlou vizuální atrakci. Každé dílo je postavené na pomalém objevování detailu, světla, hloubky a prostoru. Tato kostka o velikosti 8 cm je toho nádherným příkladem.

Uvnitř geometricky přesného bloku se odehrává jemná organická struktura připomínající mikroskopický svět, podmořské organismy nebo zvláštní biologický ekosystém. Z fialově tónovaného základu vyrůstají tenké modré linie zakončené drobnými transparentními kapkami. Některé působí jako zastavený pohyb vody. Jiné připomínají pylové částice, medúzy nebo subtilní rostlinné formy zachycené pod hladinou.

To je naprosto fascinující. Štohanzl nevytváří konkrétní obraz. Nesnaží se divákovi přesně vysvětlit, co má vidět. Nechává prostor fantazii a individuálnímu prožitku. Každý člověk si v díle najde vlastní význam. Někdo v něm uvidí mořský svět. Jiný kosmickou krajinu. Další organickou strukturu života nebo symbol růstu a energie.

Tohle není umění, které funguje jedním pohledem. Tohle je objekt, který si člověka postupně získává.

Právě díky optické čistotě a vrstvení jednotlivých prvků vzniká uvnitř kostky neuvěřitelná prostorová hloubka. Linie se násobí v odrazech, jednotlivé kapky se zrcadlí do dalších rovin a celé dílo začne působit téměř nekonečně.

Světlo zde přebírá roli dalšího spoluautora. Bez světla je to precizně vybroušený geometrický objekt. Se světlem se však promění v živou optickou kompozici. Každá změna úhlu, intenzity osvětlení nebo pohybu kolem díla vytváří novou situaci. Objekt nikdy nepůsobí úplně stejně. Ráno je jemný a téměř éterický. Ve večerním osvětlení získává hloubku, kontrast a dramatickou atmosféru.

To je mimochodem jeden z důvodů, proč mají kvalitní díla českého autorského skla tak výjimečné postavení mezi sběrateli, architekty i milovníky designu. Nejde pouze o estetiku. Jde o schopnost neustálé proměny.

Sklo není statický materiál. Žije se světlem a Jan Štohanzl s tímto principem pracuje mimořádně citlivě a přesně. V jeho tvorbě je cítit desetiletí zkušeností, absolutní technická disciplína i obrovská pokora vůči materiálu. Každá hrana, každý brus a každý detail mají své přesné místo. Nic zde nepůsobí náhodně.

Uvnitř této geometrické přesnosti existuje zvláštní křehkost a organická lehkost. Právě kontrast mezi matematickou přesností formy a jemností vnitřního motivu vytváří napětí, které člověka přirozeně přitahuje.

Tato autorská skleněná plastika navíc výborně funguje i v současném interiéru. Díky minimalistické formě nepůsobí agresivně ani dominantně, ale zároveň dokáže okamžitě přitáhnout pozornost. V moderní architektuře funguje jako subtilní solitér. Ve sběratelském interiéru vytváří velmi kultivovaný vizuální akcent. Menší formát často umožňuje mnohem intimnější kontakt mezi dílem a divákem.

Člověk má potřebu si objekt prohlížet ze všech stran. Objevovat nové průhledy. Zkoumat, jak se jednotlivé vrstvy prolínají.

To je přesně moment, kdy se z dekorace stává skutečné umělecké dílo.

Velkou roli zde hraje také nadčasovost. Štohanzlova tvorba nepodléhá módním trendům ani krátkodobým vizuálním efektům. Je postavená na světle, prostoru, optice a precizní práci s materiálem. Díky tomu jeho objekty nestárnou. Často působí současněji než mnoho dnešního designu, který se snaží být za každou cenu výrazný.

Tato kostka tak nepředstavuje pouze malou skleněnou plastiku. Je to koncentrovaný prostor optických iluzí, světelných odrazů a organického pohybu uzavřený uvnitř dokonale čisté geometrické formy. Objekt, který dokáže fungovat jako umělecké dílo, sběratelský artefakt i nadčasový designový prvek zároveň.