Popis
Neony, Petra Hřebačková, 2026
Dílo Neony z roku 2026 patří k nejnovější tvorbě Petry Hřebačkové a navazuje na autorský cyklus, do něhož patří také její dřívější práce Tequila. Právě u Tequily se stala východiskem mikroskopická podoba alkoholického nápoje se stejným názvem, kterou autorka převedla do jazyka barevného skla, geometrie a prostoru.
U Neonů Petra Hřebačková pokračuje v podobném principu práce s abstrahovanou strukturou, aniž by bylo nutné hledat doslovné zobrazení konkrétní předlohy. To, co může v malém měřítku připomínat fragment, buňku, krystalickou strukturu nebo barevnou stopu, zde získává fyzickou hmotu, výšku a prostor.
Na první pohled dílo zaujme především výrazným kontrastem. Z tmavé skleněné hmoty vystupují jasně barevné podlouhlé segmenty v modrých, tyrkysových, zelených, žlutých, růžových a fialových tónech. Některé procházejí téměř celou výškou objektu, jiné se objevují pouze jako kratší fragmenty. Vzniká tak nepravidelný rytmus, který působí spontánně, ale zároveň velmi přesně vystavěně.
Název Neony velmi dobře vystihuje způsob, jakým dílo pracuje s barvou. Jednotlivé barevné prvky působí proti tmavému základu téměř jako vlastní zdroje světla. Objekt přitom žádné skutečné osvětlení uvnitř nemá. Tento dojem vzniká výhradně díky vlastnostem barevného transparentního skla, jeho tloušťce, broušeným hranám a způsobu, jakým materiálem prochází okolní světlo.
Barva zde není nanesena na povrchu. Je uzavřena uvnitř samotné hmoty. Při pohledu zepředu některé segmenty působí téměř graficky, při změně úhlu se však jejich charakter proměňuje. V hranách se barva koncentruje, některé části tmavnou a jiné začnou působit intenzivněji. To, co z dálky vypadá jako systém barevných linií, se zblízka mění v mnohovrstevnatou prostorovou konstrukci.
Výrazné barevné „tyče“ navíc dávají dílu současný, téměř elektrický charakter. Přestože mohou připomínat neonové trubice nebo světelné značky, jejich původní výtvarná logika vychází z širšího autorčina zájmu o struktury, které běžné lidské oko nemusí vůbec vnímat.
Neony mohou působit jako spontánně sestavená kompozice, jejich vznik je však založen na velmi přesném plánování jednotlivých částí. Barevné sklo je taveno ve formě a jednotlivé části jsou následně za studena spojovány. Po tepelném zpracování a kontrolovaném chlazení přichází mechanické opracování, při němž se definitivně formují jednotlivé plochy a hrany.
Právě broušení je pro výsledný charakter díla zásadní. Určuje, jak světlo vstupuje do materiálu, jak se odráží od jednotlivých hran a kde se barevný segment opticky zvýrazní. U objektu založeného na takto výrazné geometrické skladbě by každá nepřesnost narušila celý vizuální rytmus. Finální leštění následně povrch skla opticky otevírá a dovoluje, aby barvy získaly maximální hloubku a intenzitu.
Rozměry 35 × 20 × 6,5 cm dávají dílu výraznou vertikální proporci. Dobře proto funguje na samostatném soklu, konzoli nebo komodě, kde může být pozorováno přibližně z úrovně očí.
Dílu prospívá vizuálně klidné okolí. Na světlém pozadí nejlépe vynikne geometrie jednotlivých segmentů a kontrast mezi tmavou hmotou a výraznými barvami. Tmavší pozadí naopak může posílit dojem, že barevné prvky skutečně září zevnitř.
Zajímavé je boční nebo cílené osvětlení, které zvýrazní tloušťku materiálu a jednotlivé barevné hrany. Neony se dobře uplatní v moderním rezidenčním interiéru, pracovně, vstupní hale i reprezentativním prostoru, kde mohou fungovat jako výrazný, ale stále kultivovaný vizuální akcent.
Pro sběratele jsou Neony zajímavé nejen svou barevností, ale také svým místem v širší tvorbě Petry Hřebačkové. Návaznost na cyklus, jehož součástí je například Tequila nebo Pivo, ukazuje autorčin dlouhodobější zájem o převod drobných či běžně neviditelných struktur do výrazné prostorové skleněné formy.
Neony zároveň představují nové dílo z roku 2026 a ukazují tuto výtvarnou linii v současné, výrazně geometrické a barevně intenzivní podobě. Nejde tedy pouze o efektní skleněný objekt. Je to dílo, které propojuje pozorování, abstrakci, technologickou přesnost a schopnost skla proměňovat světlo v další součást kompozice. To, co může být v původním měřítku téměř neviditelné, zde získává objem, barvu a fyzickou přítomnost.
Více o autorce >>> zde <<<
