Popis
Výměna vody, Petr Stacho, 2025
U díla Výměna vody od Petra Stacha je nejsilnější to, že nepůsobí jako pevný objekt, ale jako zachycený pohyb. Když se na něj člověk podívá, nemá pocit, že stojí před uzavřenou formou, která už je hotová a neproměnná. Celá plastika naopak vypadá, jako by se právě v tom okamžiku něco přelévalo, obracelo a přecházelo z jedné hmoty do druhé. Právě tahle energie je na ní mimořádně přitažlivá. Není to klidný kus skla, který se tváří důležitě. Je to objekt, který má v sobě děj.
Na jedné straně jsou hladké, modře tónované, téměř půlkruhové tvary, které působí pevně, čistě a až téměř geometricky. Na straně druhé se mezi nimi odehrává dramatický bílý a průsvitný proud, který vypadá skoro jako vlna, pěna, vodní masa nebo energie sevřená v pohybu. Právě tenhle střed je srdcem celé plastiky. Není to detail navíc. Je to místo, kde se všechno děje. Kde se forma láme, zjemňuje, zahušťuje a najednou přestává být jen tvarem a stává se událostí.
To je na Výměně vody mimořádně silné. Petr Stacho zde nepracuje jen s krásou materiálu, ale s fyzickou zkušeností pohybu. Objekt má svou vlastní strukturu, tah a vnitřní napětí. Je vláknité, rozvířené, skoro jako by v něm opravdu zůstala stopa proudění. Přesně to dává dílu jeho sílu. Člověk nemá pocit, že se dívá na dekorativní kompozici. Má pocit, že sleduje okamžik proměny.
Velmi důležitá je tady i práce se světlem. Modré části působí hladce, chladivě a soustředěně. Bílé a čiré středové jádro naopak světlo rozbíjí, rozptyluje a mění v živější, měkčí, skoro až pěnivý efekt. Díky tomu má plastika nádherný vnitřní kontrast. Není jednolitá ani monotónní. Jedna část drží tvar, druhá část ho rozvolňuje. Jedna působí jako nádoba, druhá jako proud, který se z ní právě dere ven nebo do ní naopak vstupuje. Díky této nejednoznačnosti je dílo tak silné. Nedává vám jednu jistou odpověď. Nechá vás chvíli dívat a hledat, co se vlastně odehrává.
Název Výměna vody tu funguje výborně, protože není popisný ve smyslu doslovné ilustrace. Nejde o vodu jako motiv. Jde o princip výměny, proudění, přelévání a přechodu. O moment, kdy se něco mění a kdy ta změna není tichá ani nenápadná. Je fyzická. Má sílu, ale není agresivní, a právě v tom je autor velmi výstižný. Dílo nepůsobí násilně, i když má v sobě napětí. Nepůsobí chladně, i když je ze skla. Má v sobě zvláštní živost, která člověka vtahuje právě proto, že je tak přesvědčivě vystavěná.
Pro budoucího majitele má tohle dílo velmi konkrétní účinek. V interiéru nebude fungovat jako pasivní objekt, který jen vyplní místo. Bude fungovat jako bod, který prostor rozhýbe. Dodá mu energii, ale ne chaotickou. Spíš soustředěnou, proudící, velmi fyzicky citelnou. Je to typ objektu, který upoutá pohled okamžitě, ale přitom se nevyčerpá prvním dojmem. Čím déle se na něj člověk dívá, tím víc vnímá, jak dobře je vystavěný vztah mezi hladkou modrou hmotou a živou bílou strukturou uprostřed.
Rozměry jsou navíc velmi vděčné. Objekt je dost výrazný na to, aby fungoval samostatně, ale nepůsobí přehnaně monumentálně. Na podstavci, konzoli nebo větším stole bude pracovat výborně, zvlášť tam, kde dostane dost světla a trochu prostoru kolem sebe. Potřebuje totiž dýchat. Jen tak se ukáže jeho vnitřní dynamika a jemné proměny mezi průhledností, mléčností a modrým tónem. Nepotřebuje přehnanou okázalost. Stačí mu správné místo a začne fungovat naplno.
Petr Stacho zde vytvořil dílo, které spojuje technickou jistotu s velmi silným pocitem pohybu. Výměna vody není jen skleněný objekt. Je to záznam proměny. Kus energie, který se ve skle podařilo zastavit právě v momentu, kdy byl nejživější.
Více o autorovi >>> zde <<<
