Popis
Vstup do další dimenze, Petr Stacho, 2021
U díla Vstup do další dimenze od Petra Stacha je nejsilnější právě to, že nepůsobí uhlazeně ani bezpečně. Tohle není skleněná plastika, která stojí na dokonalé hladkosti a efektním lesku. Její síla je v napětí mezi čistým, průzračným obalem a dramaticky rozervaným nitrem, které vypadá, jako by se uvnitř skla něco opravdu protrhlo. Člověk nemá pocit, že se dívá na „tvar“. Má pocit, že stojí před událostí.
Zvenku dílo působí klidněji. Skleněná hmota má čistý, téměř válcovitý obrys a pevnou, usazenou základnu. Jenže uvnitř této tiché formy se otevírá nepravidelný průchod, tvořený ostrými, lámanými, vrstvenými strukturami, které nevypadají jako dekor, ale jako skutečně porušená hmota. Právě tenhle kontrast je na objektu mimořádně silný. Hladký obvod drží celek pohromadě, zatímco vnitřek působí skoro násilně, jako kdyby se ve skle něco vzepřelo jeho vlastní kázni. Tím dílo získává obrovskou fyzickou přítomnost. Není to jemná metafora. Je to střet.
Když se podíváte víc zblízka zjistíte, že ten „vstup“ uprostřed není jen otvor. Je to skutečné centrum celé plastiky. Všechno se k němu vztahuje. Oko se do něj vrací znovu a znovu, protože právě tam se odehrává celý dramatický moment. Hrany kolem něj jsou nepravidelné, místy skoro krystalické, jinde připomínají rozlámanou skálu nebo led těsně po prudkém nárazu. V kombinaci s průzračností skla to vytváří velmi zvláštní efekt. Objekt působí zároveň hmotně i nehmotně. Je těžký, ale světlo ho odlehčuje. Je ostrý, ale pořád průsvitný. Je fyzický, ale zároveň v něm zůstává něco téměř nereálného.
Název – vstup do další dimenze tady nepůsobí jako přehnaná fantazie. Když se na dílo díváte, opravdu máte pocit, že se před vámi otevřel přechod mezi dvěma stavy. Ne jako sci-fi ilustrace, ale jako vizuální zkušenost. Jedna část objektu drží řád, průzračnost a klid. Druhá část ten řád porušuje a ukazuje něco neznámého, syrového, ne úplně čitelného. Tohle není sklo, které chce být jen krásné. Tohle sklo chce, abyste cítili napětí a v tom je jeho obrovská síla.
Tavené sklo, broušené a leštěné, umožňuje Petru Stachovi pracovat s kontrastem, který by v jiném médiu neměl takový účinek. Kámen by byl příliš těžký. Kov příliš tvrdý. Tady ale světlo proniká skrz hladší části objektu, zatímco se zachytává na zubatých vnitřních hranách, které díky tomu jednou působí téměř stříbřitě, jindy šedě, jindy skoro ledově. Dílo tak během dne mění výraz. Někdy je sevřenější a striktnější. Jindy se rozsvítí jeho vnitřní struktura a objekt začne působit skoro jako zamrzlý výboj. To je přesně ten typ proměnlivosti, který člověka nepřestane bavit ani po delší době.
Pro budoucího majitele má tohle dílo velmi konkrétní kvalitu. V interiéru nebude fungovat jako doplněk, který hezky sedí na místě a nikoho neruší. Tohle není kus pro člověka, který chce něco milého a nenápadného. Tohle je práce pro někoho, kdo ocení sílu, autenticitu a objekt, který se nebojí být trochu nepohodlný.
Dílo má dost výšky na to, aby působilo důstojně a sebevědomě, ale zároveň není těžkopádné. Je štíhlé, soustředěné a velmi dobře funguje ve vertikále. Na podstavci nebo samostatně umístěné v čistším prostoru vynikne nejlépe, protože potřebuje kolem sebe vzduch. Jen tak se ukáže celý rozdíl mezi hladkým obvodem a dramatickým vnitřkem. Nepotřebuje společnost dalších efektních objektů. Obstojí samo.
Petr Stacho zde vytvořil dílo, které má vzácnou schopnost spojit brutalitu a čistotu v jediném těle. Vstup do další dimenze není dekorativní sklo, je to vizuální zásah. Objekt, který v člověku nechá otázku, co se vlastně stalo a jestli ten průchod vede dovnitř, nebo ven. Přesně proto se neokouká. Protože dobré umění vám nedá jen odpověď. Dobré umění ve vás nechá otevřený prostor a tady je ten prostor doslova vidět.
Více o autorovi >>> zde <<<
