Popis

Mlhovina, Petra Hřebačková, 2020

Dílo Mlhovina z roku 2020 je založené na velmi silném kontrastu mezi přesností a nepravidelností. Na první pohled působí téměř jako optická konstrukce: kruhový obvod uzavírá soustavu čtvercových a kosočtvercových vrstev, které se postupně skládají směrem ke středu. Tam se pravidelná geometrie náhle mění a ustupuje organičtější, světlejší struktuře. Právě tento střed je jedním z nejzajímavějších prvků celého díla.

Petra Hřebačková zde použila skleněné konce, které vznikají při foukání skla na sklářské píšťale, a ztavila je dohromady do jednoho kompaktního celku. Materiál, který by jinak zůstal pouze přirozenou stopou výrobního procesu, tak dostává novou výtvarnou funkci a stává se samotným jádrem plastiky. Výsledkem je objekt, který působí, jako by v sobě skutečně ukrýval vlastní světelný prostor.

Mlhovina stojí na vztahu dvou základních principů. Kruh vytváří klidný, uzavřený rámec. Vnitřní čtvercové vrstvy jsou však vůči němu pootočené a jejich hrany vedou oko postupně dovnitř. Díky jejich postupnému zmenšování vzniká efekt podobný perspektivě. Divák tak nemá pocit, že se dívá pouze na povrch objektu.

Dominantní modrá barevnost tento efekt ještě zesiluje. Petra Hřebačková pro Mlhovinu použila modrou sklovinu ze sklárny Moser, tedy materiál spojený s jednou z nejvýraznějších tradic českého sklářství. V díle však nefunguje jako historický odkaz nebo nostalgický prvek. Autorka ji využívá čistě současným způsobem – jako prostředek pro vytvoření barevné hloubky, transparentnosti a optického napětí.

Modré plochy mají v různých částech objektu rozdílnou intenzitu. Někde působí lehce a průzračně, jinde se díky tloušťce materiálu opticky zahušťují a tmavnou. Úzké červené linie pak jednotlivé vrstvy oddělují, zvýrazňují jejich směr a pomáhají oku sledovat geometrickou stavbu celé kompozice.

Nejvýraznější kontrast však vzniká právě ve středu. Zatímco okolní vrstvy jsou přesné, kontrolované a geometricky jasné, centrální část tvořená ztavenými skleněnými konci je přirozeně nepravidelná. Každý jednotlivý kus má jiný tvar, jiné drobné deformace a jinou optickou strukturu. Tím se do jinak velmi disciplinované kompozice dostává prvek náhody a autenticity.

Tyto části totiž nejsou pouze abstraktním materiálem. Nesou v sobě stopu konkrétního způsobu výroby. Vznikly při práci skláře u píšťaly a jejich původ je spojený přímo s tradičním procesem foukaného skla. Petra Hřebačková tento materiál nezakrývá ani nepřetváří k nepoznání. Naopak ho umisťuje přesně do středu kompozice. Dává mu nové místo a nový význam.

Za čistotou výsledného objektu stojí velmi přesná práce. Barevné vrstvy musí být připravené tak, aby po tepelném zpracování a následném chlazení vytvořily požadovanou strukturu. Kontrolované chlazení je u masivního skla zásadní, protože materiál při změně teploty vytváří vnitřní pnutí. Po vychladnutí následuje broušení.

Právě broušené plochy určují nejen výsledný tvar, ale i to, jak světlo vstupuje do objektu a jak se uvnitř něj láme. U díla založeného na přesném vrstvení je každá hrana důležitá. Finální leštění potom transparentní sklo opticky otevírá a dovoluje divákovi sledovat jednotlivé vrstvy skutečně do hloubky.

Technologie zde tedy není jen prostředkem. Je přímo součástí výsledného vizuálního účinku. Mlhovina má velmi silnou čelní kompozici, proto jí prospívá umístění, kde se na ni lze dívat přímo a z určité vzdálenosti. Dobře funguje na samostatném soklu, konzoli nebo komodě s klidným pozadím.

Na světlé stěně více vynikne transparentnost a modrá barevnost. Tmavší pozadí naopak zvýrazní světelný charakter středu a může dílu dodat větší dramatičnost. Důležité je také osvětlení. Měkké čelní světlo podpoří geometrii. Boční světlo zvýrazní tloušťku skla, barevnou hloubku a rozdíl mezi přesnými vrstvami a nepravidelným středem.

Pro sběratele je Mlhovina zajímavá právě kombinací několika rovin. Je zde výrazná geometrická kompozice, použití modré skloviny ze sklárny Moser i materiálová stopa tradičního foukání skla v podobě ztavených konců ze sklářské píšťaly. Dílo tak propojuje současný autorský přístup s konkrétní fyzickou pamětí českého sklářského řemesla.

Z dálky působí téměř dokonale geometricky. Zblízka se začne rozpadat do nepravidelností, drobných struktur a materiálových stop. Mlhovina není jen optickou hrou s hloubkou. Je setkáním přesně řízené konstrukce s materiálem, který v sobě nese přímou stopu lidské práce a samotného procesu vzniku skla.

Více o autorce >>> zde <<<