Popis
Tomáš Hlavička, Vír, 2010
Vír Tomáše Hlavičky je dílo, které nepůsobí okázale, a přesto si člověka okamžitě přitáhne. Na první pohled vidíte čistý kruhový tvar, jemnou transparentnost skla a spirálu zlatých a stříbrných linií, které se stáčejí do středu, jako by uvnitř stále probíhal pohyb. Celek působí klidně i neklidně zároveň. Je to tichý objekt, ale rozhodně ne pasivní. Má v sobě soustředění, rytmus a zvláštní druh energie, který diváka vtahuje blíž.
Právě název Vír je zde mimořádně přesný. Nejde o popis dekorativního motivu, ale o vystižení principu, na němž celé dílo stojí. Pohled se po povrchu neudrží na jednom místě. Neustále je veden po točivých drahách směrem do středu a zase zpět k okraji. Dílo tak nevnímáte jen očima, ale téměř tělesně. Máte pocit, že vás jeho rytmus vtahuje dovnitř a v tom je jeho síla. Nepůsobí prvoplánově, ale postupně si vás získá přesným vedením pohledu a jemným napětím mezi klidem formy a vnitřním pohybem.
Sklo zde nehraje roli pouhého nosiče tvaru. Je to materiál, který umožňuje, aby světlo bylo součástí díla, ne jen jeho osvětlením. Tabulové sklo prokládané stříbrnými a zlatými plátky vytváří bohatou vnitřní strukturu, která se proměňuje při každém posunu světla i pohledu. Jednotlivé linie se rozzáří, ztiší, znovu vystoupí a v kruhové kompozici rozehrají jemný optický pohyb. Dílo tak doslova žije světlem.
Právě tady je rozdíl mezi uměleckým dílem a věcí, která má jen hezky vypadat. Dekorace většinou nabídne první dojem a tím její role končí. Vír funguje jinak. Při každém dalším pohledu ukáže jinou vrstvu. Jednou vás zaujme přesnost spirálového rytmu, podruhé jemná barevnost ukrytá v hmotě, potřetí čistota kruhové formy, která působí téměř meditativně. Je to objekt, s nímž se dá žít dlouho, protože se nevyčerpá jedním efektem, a to je u skla mimořádně cenná kvalita.
Pro budoucího majitele má toto dílo velmi konkrétní přínos. V interiéru působí jako kultivovaný solitér, který prostor zjemní, prosvětlí a zároveň mu dodá jasný výtvarný akcent. Nepotřebuje kolem sebe přehnanou pozornost ani množství dalších výrazných objektů. Naopak nejlépe funguje tam, kde dostane klid a možnost pracovat se světlem. Odměnou je každodenní vizuální potěšení z proměn, které se odehrávají téměř nenápadně, ale o to intenzivněji. Je to typ díla, které člověku připomíná, že skutečná kvalita nemusí být hlučná.
Tomáš Hlavička zde ukazuje svou schopnost spojit technickou přesnost s lehkostí a emocí. Vír má jasný řád, ale nepůsobí chladně. Má dekorativní krásu, ale nezůstává jen u ní. Přináší do prostoru soustředění, eleganci a pohyb, který uklidňuje i fascinuje zároveň. Je to dílo pro člověka, který nechce interiér pouze vybavit, ale vytvořit si prostředí s hlubší atmosférou a s objektem, ke kterému se bude rád vracet pohledem znovu a znovu.
Důležitý je i samotný formát díla. Průměr 36 cm a štíhlejší výška mu dávají velmi příjemnou přítomnost na konzoli, podstavci i větším stole, kde může být vnímáno shora i z bočního pohledu. Není to objekt, který prostor zatíží. Spíše ho zpřesní. Dodá mu jemnou luxusní vrstvu, která nepůsobí okázale, ale je čitelná pro každého, kdo má cit pro materiál, detail a autorskou práci. Právě tato kombinace vizuální lehkosti a skutečné výtvarné kvality dělá z Víru dílo, které se hodí jak pro sběratele současného skla, tak pro náročného klienta hledajícího silný, ale kultivovaný akcent do interiéru.
Je to objekt, který nevnucuje emoci, ale otevírá ji. A to je možná jeho největší hodnota. Čím déle se na něj díváte, tím víc si uvědomujete, že jeho účinek nestojí na složitosti, ale na přesnosti. Na dobře vedeném rytmu, jemné práci se světlem a schopnosti proměnit jednoduchý kruh v intenzivní zážitek vizuální.
Více o autorovi >>> zde <<<
