Popis
Tomáš Hlavička, Koláč, 2025
Koláč Tomáše Hlavičky je přesně ten typ díla, které člověka okamžitě zaujme, ale ne laciným efektem. Spíš tím, že v sobě má zvláštní směs radosti, řádu a lehkosti. Už samotný název působí mile, skoro domácky, jenže jakmile se na objekt podíváte blíž, zjistíte, že je to velmi promyšlená skleněná plastika, která stojí na rytmu, vrstvení a proměně světla. To z ní dělá dílo, které si člověk nezapamatuje jen očima, ale i pocitem.
Z horního pohledu působí téměř jako soustředěný kruhový vesmír, který má vlastní střed, tempo a energii. Modré centrum se postupně otevírá do prstence plného barevných linií, které se paprskovitě rozbíhají do všech stran. Tyto vrstvy nevypadají ploše ani mechanicky. Díky stříbrným plátkům a barevnému sklu se celý povrch jemně proměňuje. Jednou víc vynikne modrá hloubka uprostřed, podruhé pastelové a zlatavé akcenty po obvodu. Člověk má pocit, že se dívá na objekt, který je v klidu, a přitom v něm pořád něco pulsuje.
To je na tomto díle mimořádně přitažlivé. Není statické, a přesto nepůsobí neklidně. Má v sobě řád, který je příjemný pro oko, ale zároveň i drobnou jiskru překvapení. Rytmus jednotlivých prvků je pravidelný a nepravidelný zároveň, takže celek nepůsobí stroze. Spíš živě. Není to dekorace, kterou si prohlédnete, kývnete hlavou a tím to hasne. Je to objekt, ke kterému se vracíte. Jednou vás vtáhne barevnost, jindy struktura, jindy způsob, jakým světlo rozehraje vnitřní vrstvy.
Tomáš Hlavička zde znovu ukazuje, jak dobře umí spojit technickou přesnost s hravostí, aniž by sklouzl k povrchnosti. Mnoho děl se snaží být buď dokonale vážných, nebo naopak efektně líbivých. Koláč jde jinou cestou. Působí přístupně, ale není banální. Je veselý, ale ne prvoplánový. Má v sobě energii, která prostor oživí, ale nezahlcuje ho. To je přesně ten typ kvality, který ocení jak sběratel, tak člověk, který si vybírá umění spíš intuitivně, podle pocitu, co s ním udělá doma.
Sklo prokládané stříbrnými plátky v kombinaci s barevným sklem vytváří hloubku, kterou žádná fotografie úplně nepřenese. V reálu je nejhezčí právě to, jak se jednotlivé vrstvy skládají přes sebe a jak světlo nevytváří jen odlesk na povrchu, ale vstupuje dovnitř objektu. Díky tomu má Koláč skoro až hypnotický účinek. Ne ve smyslu dramatu, ale v tom nejpříjemnějším slova smyslu. Člověk se na něj rád dívá déle, protože mu ten pohled jednoduše dělá dobře.
Pro budoucího majitele má toto dílo velmi konkrétní přínos. V interiéru funguje jako bod, který prostor projasní, zjemní a zároveň mu dá charakter. Kruhový tvar působí harmonicky a uklidňujícím dojmem, barevnost zase dodává energii a živost. Výsledkem je objekt, který místnost nejen doplní, ale opravdu ji oživí. Není agresivní, těžký, ani okázalý, a přesto ho nejde přehlédnout. To je výjimečná kombinace, protože s takovým dílem se doma nebudete nudit. Nezačne po čase překážet, ale stane se přirozenou součástí prostoru a bude vám dělat radost i po delší době.
Rozměry 32 × 6 cm dávají Koláči velmi příjemnou polohu pro stůl, konzoli nebo podstavec, kde může být vnímán shora i z lehkého nadhledu. Právě shora ukazuje svou sílu naplno. Někdy člověk hledá dílo, které prostor ukotví. Jindy potřebuje něco, co ho rozsvítí. Koláč zvládá obojí. Přináší řád i radost, vizuální bohatost i klid. A ano, stejně jako u skutečného koláče platí jedna věc: těžko se od něj odtrhává pohled. Rozdíl je jen v tom, že tenhle vám vydrží mnohem déle a nemusíte se s nikým dělit.
Je to dílo pro toho, kdo chce do prostoru dostat světlo, radost a objekt, od kterého se jen těžko odchází pohledem.
Více o autorovi >>> zde <<<
