Popis
Pramen, Petra Hřebačková, 2017
Na Prameni je silné už to, že nepůsobí jako uzavřený objekt. Nemáte pocit, že se díváte na hotovou věc, která jen stojí na svém místě a čeká na obdiv. Spíš to vypadá, jako by se tvar právě skládal sám ze sebe. Jako by se zvedal, stáčel, nabíral sílu a v určitém okamžiku zůstal přesně tam, kde měl. Má v sobě pohyb, ale není neklidné. Má energii, ale není agresivní. Má sílu, ale nemusí ji dokazovat.
Petra Hřebačková tu nepracuje s efektem, ale s precizností. Jednotlivé části do sebe nezapadají mechanicky, nejsou to jen hezky poskládané skleněné segmenty. Celek působí, jako by měl vlastní vnitřní logiku. Jedna hmota se opírá o druhou, jedna plocha otevírá další, jedna linka vás vede dál. Dílo tak nečtete najednou. Musíte po něm pohledem projet. Obejdete ho a zastavíte se. Teprve pak začne fungovat naplno.
Tohle je přesně ten rozdíl mezi věcí, která jen dobře vypadá, a dílem, které má vlastní styl. Čím déle ho máte před sebou, tím víc si všímáte, že je postavený velmi chytře. Není měkký, i když působí organicky. Není tvrdý, i když má jasně broušené hrany. Balancuje přesně mezi obojím.
Materiál tady navíc dělá obrovskou část práce. Barevné sklo tavené ve formě, následně lepené za studena a broušené, dává objektu zvláštní kombinaci objemu a světla. Cítíte, že je to poctivě vystavěná hmota. Žádná křehká dekorace, která se tváří významně jen díky lesku. Tohle má váhu, strukturu a zároveň umí pracovat se světlem tak, že nepůsobí těžce. Hrany se rozsvěcují, barva se v různých místech zahušťuje nebo naopak uvolňuje a celý objekt tak během dne mění náladu. Jednou je sevřenější, podruhé otevřenější. Jednou působí skoro jako kus soustředěné energie, jindy jako tiché proudění.
Na názvu Pramen je dobré to, že vás nesvazuje. Není to doslovná nápověda typu „tady se dívejte na vodu“. Spíš nastavuje směr. Pramen jako začátek, pohyb, vznik, síla, která ještě není hlučná, ale už je jasné, že tady je. Tohle dílo ten pocit opravdu má. Nepůsobí jako uzavřená forma, ale jako něco, co se zrodilo z tlaku zevnitř. Něco, co se dere ven kultivovaně, bez teatrálnosti. V tom je mimochodem i jeho velká elegance. Nepotřebuje dramatické gesto, aby bylo silné.
V interiéru bude Pramen fungovat hlavně pro lidi, kteří nechtějí prostor zaplnit, ale zpřesnit. To je velký rozdíl. Spousta objektů místnost jen zabere. Tohle dílo ji naladí. Najednou je tam větší soustředění, lepší rytmus, čistší vztah mezi světlem a hmotou. Není to kus, který by přebil všechno kolem sebe, ale rozhodně to není ani něco, co by se v místnosti ztratilo. Má přesně ten typ přítomnosti, který působí dospěle. Bez hysterie. Bez snahy zalíbit se za každou cenu.
Rozměr 27 × 26 cm tomu navíc velmi sluší. Dílo je kompaktní, ale ne drobné. Má dost síly na to, aby stálo samo a dost detailů na to, aby obstálo i zblízka. To je důležité. Některé objekty fungují jen na dálku, u Pramene se vyplatí přijít blíž. Teprve tehdy člověk ocení, jak jsou jednotlivé části vystavěné, jak se v hranách drží světlo a jak dobře je celý tvar vybalancovaný.
A proč by po něm měl člověk zatoužit? Protože nepůsobí jako věc na efekt. Působí jako dílo, které má vlastní klid, vlastní řád a vlastní vnitřní život. To jsou přesně ty objekty, které doma vydrží nejdéle. Ne proto, že jsou nenápadné, ale proto, že se nevyčerpají. Přesné věci mají zvláštní schopnost růst s vámi i s prostorem, ve kterém žijete.
Je to dílo pro toho, kdo ocení sílu, která se nepředvádí, ale o to déle zůstává.
Více o autorce >>> zde <<<
