JAN ŠTOHANZL – Zrcadlení

U díla Zrcadlení od Jana Štohanzla je nejzajímavější to, jak jednoduchý princip dokáže proměnit v něco, co vás nepustí na první pohled. Na první pohled vidíte čistý, geometricky přesný blok. Rovné hrany, hladké plochy, jasná struktura. Nic dramatického. Nic, co by na sebe křičelo, a  přesně v tom je ten háček. Protože jakmile se zastavíte o vteřinu déle, začne se tenhle „klidný“ objekt rozpadat.

Středem prochází vertikální fialový pás. Působí jako osa, jako hranice, jako místo, kde se něco láme. Z této linie se na obě strany rozbíhají jemné modré výběžky zakončené drobnými kapkami. Na první pohled působí symetricky. Jako by se vše odehrávalo přesně podle pravidel. Jenže při delším pohledu zjistíte, že ta symetrie není úplná.

Každá strana se chová trochu jinak. Linie se jemně liší, jejich délka, směr i hustota, a právě tahle drobná odchylka dává dílu život. Není to sterilní zrcadlení. Je to vztah. Dialog mezi dvěma stranami, které jsou si podobné, ale nikdy nejsou stejné.

Tenhle moment je pro celé dílo zásadní. Nejde o to, co vidíte. Jde o to, jak se to mění.

Z různých úhlů se struktura posouvá, vrstvy se překrývají, některé linie mizí, jiné se objevují. V některých momentech působí objekt téměř ploše. V jiných získává hloubku, která vás vtahuje dovnitř. Najednou máte pocit, že se nedíváte na povrch, ale skrz něj.

Technika zpracování je opět klíčová. Jde o tavené optické sklo, které vzniká ve formě při vysokých teplotách. Sklo se postupně slévá do jednoho kompaktního celku. Barevné vrstvy i jemné struktury uvnitř nejsou dodatečné. Jsou součástí materiálu.

Po tavení následuje dlouhý proces chlazení, který musí být velmi přesně řízený. Jakákoliv chyba by znamenala vnitřní napětí nebo poškození materiálu. Následně přichází precizní ruční broušení a leštění. Právě díky této fázi vznikají dokonale hladké plochy a ostré hrany, které umožňují světlu pracovat naplno.

Světlo je tady zásadní. Čirá hmota ho propouští, fialový pás ho zachycuje a modré linie ho jemně rozptylují. Kapky na koncích fungují jako drobné body, které světlo zvýrazňují. Díky tomu se objekt neustále proměňuje. Není možné ho vidět jedním způsobem.

Zajímavý je i samotný název Zrcadlení. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o symetrii. O přesné opakování. Jenže tohle dílo ukazuje něco jiného. Ukazuje, že i když se něco „zrcadlí“, nikdy to není identické. Vždy tam zůstává drobný rozdíl, a právě ten je důležitý.

Pro budoucího majitele má tohle dílo velmi specifický efekt. Není to objekt, který by fungoval jako dekorace. Je to objekt, který vás nutí přemýšlet. Nutí vás vracet se k němu znovu. Čím déle se na něj díváte, tím víc vnímáte jeho vnitřní strukturu a vztahy mezi jednotlivými prvky.

Jde o dílo, které nejen citlivě formuje atmosféru prostoru, ve kterém je umístěné, ale zároveň představuje i promyšlenou investici s potenciálem dlouhodobé hodnoty. Nejde jen o vizuální efekt – je to práce, která si drží svou sílu i s odstupem času.

Právě proto má tohle dílo ještě jednu rovinu. Patří k nejnovějším realizacím autora a zároveň k těm, které uzavírají určitou etapu jeho tvorby. Takové práce se už neopakují. Ne proto, že by to nešlo, ale proto, že ten moment, ve kterém vznikly, se nedá vrátit.

Pro sběratele to znamená jediné. Nejde jen o objekt, ale o příležitost.

Příležitost získat dílo, které není jen reprezentativním kusem do interiéru, ale zároveň nese jasný autorský podpis v jeho nejčistší podobě. Dílo, které bude mít své místo nejen v prostoru, ale i v kontextu celé sbírky.

Přesně tohle je rozdíl mezi tím, co jen dobře vypadá… a tím, co dává dlouhodobý smysl.

Velmi důležité je umístění. Zrcadlení potřebuje světlo a čistý prostor kolem sebe. Nejlépe vynikne tam, kde na něj dopadá přirozené světlo nebo jemné bodové osvětlení a bílé pozadí. Právě tehdy se jeho proměnlivost projeví nejvíc.

Jan Štohanzl zde ukazuje, že i velmi jednoduchý princip může mít velkou sílu. Zrcadlení tak není jen skleněná plastika. Je to studie vztahu. Mezi dvěma stranami, mezi světlem a hmotou, mezi tím, co vidíme, a tím, co si myslíme, že vidíme.