JAN ŠTOHANZL – Růžový kuželojehlan

Dílo Růžový kuželojehlan od Jana Štohanzla zaujme na první pohled tím, že působí současně velmi jemně i velmi přesně. Nejdřív vás přitáhne barva – růžová, která není křiklavá ani dekorativní v běžném smyslu, ale spíš působí jako světlo zachycené uvnitř hmoty. Objekt působí klidně, čistě a vyváženě. Má jasnou formu, ostré hrany a přesnou geometrii. Jenže stejně jako u předchozí varianty, i tady je tenhle klid jen první vrstva.

Jakmile se na plastiku díváte déle, začnete vnímat, že se uvnitř odehrává mnohem živější děj. Světlo se láme na jednotlivých plochách, odráží se a vrací zpět v různých směrech. Růžové tóny se proměňují. Jednou jsou jemné a téměř průsvitné, jindy se prohloubí a získají intenzitu. Objekt tak nepůsobí jako jednolitý blok, ale jako struktura, která se neustále mění podle úhlu pohledu.

Zajímavý je opět kontrast mezi formou a vnitřním prožitkem. Kuželojehlan jako tvar je jasně definovaný, pevný a stabilní. Působí racionálně, skoro technicky. Uvnitř se ale odehrává něco mnohem méně předvídatelného. Světlo vytváří jemné přechody, odlesky a vrstvy, které dávají objektu hloubku. Tenhle kontrast mezi přesností a jemností je pro celé dílo zásadní.

Technika zpracování je i zde klíčová. Jde o tavené barevné optické sklo, které vzniká ve formě při vysokých teplotách. Sklo se postupně slévá do jednoho kompaktního celku, bez spojů a přerušení. Díky tomu má objekt vnitřní hloubku a světlo může procházet skrz něj a pracovat s jednotlivými plochami.

Po tavení následuje velmi důležitý proces řízeného chlazení, který zajišťuje stabilitu materiálu. Jakmile sklo vychladne, přichází na řadu ruční broušení a leštění. Právě tahle fáze určuje finální podobu objektu – přesné hrany, hladké plochy a optické vlastnosti, které umožňují světlu se uvnitř lámat a odrážet.

Výsledkem je plastika, která se mění v závislosti na světle. V jednom okamžiku působí klidně a téměř minimalisticky. V jiném se otevře a ukáže svou vnitřní dynamiku. Světlo proniká dovnitř, láme se a vrací zpět, čímž vytváří neustále proměnlivý vizuální efekt. Není to jednorázový dojem. Je to proces, který se opakuje pokaždé, když se na dílo podíváte.

Růžová barva zde hraje velmi specifickou roli. Nepůsobí sladce ani dekorativně, jak by se mohlo zdát. Spíš vytváří jemné napětí mezi měkkostí a přesností formy. V kombinaci s ostrými liniemi vzniká zajímavý kontrast. Tvar je pevný a jasně definovaný, ale jeho vizuální působení je měkké a proměnlivé.

Název Růžový kuželojehlan je opět popisný, ale přesný. Označuje základní tvar i barevnost, ale samotný zážitek z díla jde mnohem dál. Nejde jen o barvu nebo geometrii. Jde o to, jak spolu tyto prvky fungují. Jak se doplňují a vytvářejí celek, který není ani čistě racionální, ani čistě emotivní.

Pro budoucího majitele má tohle dílo velmi konkrétní efekt. V interiéru nebude působit jako neutrální prvek. Přitahuje pozornost, ale nenápadně. Spíš tím, že v sobě nese něco, co není hned čitelné. Nutí vás zastavit se a podívat se znovu, a právě v tom je jeho dlouhodobá hodnota.

Velmi důležité je i umístění. Tohle dílo potřebuje světlo, aby mohlo fungovat naplno. Nejlépe vynikne tam, kde na něj dopadá přirozené světlo nebo kvalitní bodové osvětlení. Díky tomu se jeho proměnlivost projeví naplno. V průběhu dne se bude měnit, nikdy ale nebude působit staticky.

Jan Štohanzl zde opět ukazuje svou schopnost pracovat s jednoduchou formou a naplnit ji silným vnitřním obsahem. Růžový kuželojehlan nepůsobí okázale, ale má v sobě přesnost a soustředění, které se postupně odhalují. Není to objekt, který si „odškrtnete“ jedním pohledem. Je to dílo, ke kterému se vracíte.

Růžový kuželojehlan tak není jen variací na tvar nebo barvu. Je to samostatný prožitek. Objekt, který pracuje se světlem, prostorem a vnímáním. Zachycuje moment, kdy se pevná forma potkává s jemností a proměnlivostí.