Popis
Lesní motiv, Jan Štohanzl, datace: 2023
U díla Lesní motiv od Jana Štohanzla je nejzajímavější to, že nepůsobí jako uzavřený objekt, ale spíš jako zachycený moment proměny. Na první pohled se může zdát klidné, pevné a jasně definované. Když se na něj ale člověk dívá déle, začne vnímat jemné posuny uvnitř formy. Jako by se světlo v materiálu neustále přelévalo, jako by se hmota lehce proměňovala podle úhlu pohledu. Není to statická plastika, která by byla jednou provždy hotová. Má v sobě tichý pohyb, který se aktivuje až ve chvíli, kdy jí věnujete pozornost.
Forma je na první pohled velmi čistá a soustředěná. Typická pro Štohanzla. Pracuje s jednoduchým objemem, který nepůsobí složitě, ale o to víc vynikne práce uvnitř. Hrany jsou přesné, plochy hladké, nic není navíc. Jenže právě tahle zdánlivá jednoduchost vytváří prostor pro něco podstatnějšího. Uvnitř se totiž odehrává hra světla, která dává celé plastice hloubku a vnitřní život. To, co z dálky působí jako jednolitá hmota, se při bližším pohledu rozpadá na vrstvy, odrazy a jemné optické efekty.
Technika zpracování je pro výsledný dojem zásadní. Jde o tavené optické sklo, které vzniká pomalým procesem ve formě při vysokých teplotách. Sklo se postupně slévá do jednoho kompaktního celku, bez spojů a přerušení. Následuje velmi důležité řízené chlazení, které může trvat i několik dní. Právě v této fázi se rozhoduje o tom, jestli materiál zůstane stabilní a bez vnitřního pnutí. Po vychladnutí přichází ruční broušení a leštění, které dávají plastice její finální podobu. Každá plocha je přesně opracovaná tak, aby světlo mohlo procházet dovnitř a zároveň se v něm lámat.
To je moment, kdy se z materiálu stává médium. Sklo tady nefunguje jen jako hmota, ale jako prostor pro světlo. Jakmile se kolem objektu pohybujete, mění se jeho výraz. Jednou působí kompaktně a uzavřeně, podruhé se otevře a ukáže svou vnitřní strukturu. Právě tahle proměnlivost je pro Štohanzlovu práci typická. Nejde o efekt, který by měl upoutat na první pohled. Je to spíš tichá kvalita, která se postupně odhaluje.
Název Lesní motiv nefunguje jako doslovný popis. Nejde o les v ilustrativním smyslu. Spíš o princip probouzení, lehkého pohybu, změny, která není dramatická, ale přesto je cítit. Jako moment, kdy se něco začne dít, aniž by to bylo na první pohled zřejmé. V tomhle smyslu je název velmi přesný. Plastika nepůsobí agresivně ani okázale. Má v sobě jemnou energii, která je spíš vnitřní než vnější.
Velmi důležitá je i práce s proporcí. Rozměry 35 × 13 × 11 cm jsou dobře vyvážené. Objekt je dost výrazný na to, aby fungoval samostatně, ale zároveň nepůsobí těžce nebo dominantně způsobem, který by rušil prostor. Na podstavci, konzoli nebo větším stole bude působit přirozeně. Nejlépe funguje tam, kde má kolem sebe dost místa a přístup ke světlu. Právě světlo je klíčové pro to, aby se jeho kvality naplno projevily.
Pro budoucího majitele má tohle dílo velmi konkrétní efekt. Nejde o dekoraci, která jen doplňuje interiér. Je to objekt, který začne s prostorem komunikovat. Přitahuje pozornost, ale ne prvoplánově. Spíš nutí člověka zpomalit a podívat se znovu. Čím déle se na něj díváte, tím víc si všímáte detailů, které na začátku nebyly vidět. To je kvalita, kterou běžné objekty nemají.
Jan Štohanzl dlouhodobě pracuje s minimalismem, který není prázdný, ale naopak velmi koncentrovaný. Každý zásah má svůj význam, nic není náhodné. V případě Lesní motiv se tahle jeho schopnost soustředění ukazuje naplno. Výsledkem je objekt, který působí klidně, ale zároveň v sobě nese napětí a pohyb.
Lesní motiv tak není jen skleněná plastika. Je to zachycený moment změny. Objekt, který funguje jinak pokaždé, když se na něj podíváte. A právě proto má schopnost dlouhodobě zaujmout, ne jen na první pohled, ale i po čase, kdy se s ním člověk postupně seznamuje.
Více o autorovi >>> zde <<<
